Dlouhodobá a komplexní péče o pacienty s těžkým poraněním mozku v České republice prakticky neexistuje. Na zdravotní systém, který dokáže pacienta stabilizovat a vyvést z život ohrožujících stavu, nenavazuje odpovídající rehabilitační a sociální péče. O pacienta s těžkým poraněním, který je většinou plně závislý na 24/7 pomoci, se tak musí starat rodina.
Ta se musí v první řadě vypořádat s šokem a novou realitou, která zasáhne a ovlivni na dlouhou dobu všechny aspekty jejího běžného života. Od prvních dnů proto potřebuje kvalitní a ucelené informace, které ale neexistují. Rodina se musí sama prokousávat legislativou, komunikovat s lékaři, odborníky ve zdravotnictví, sociálními pracovníky a právníky. Dělat závažná rozhodnutí, přebírat zodpovědnost.
Je třeba chápat, že právě rodina a její aktivní přístup v péči o svého zraněného člena, zásadně ovlivňuje budoucnost příběhu.
Obrací se na nás spousta lidí, kteří se ocitli v nám podobné situaci, pro radu a doporučení. Vidíme jak tápou, jsou bezradní a vděční za každou radu, stejně jako jsme byli my před deseti lety. Zároveň si dobře uvědomujeme, že každá rodina je jiná, má různé možnosti, zázemí a mezilidské vztahy. Jedno mají ale společné – potřebují pomoc a potřebují ji co nejrychleji.
Čas v případě poranění mozku totiž hraje velkou roli. Čím dříve se správně cvičí a rehabilituje, tím větší může být šance na kvalitnější život pacienta i celé rodiny.
Naší snahou proto je, aby příběh Lukáše a jeho rodiny nastartoval změnu v systému následné péče o pacienty s těžkým poraněním mozku, nebo alespoň vedl k diskuzi.
Jsme velmi vděční AČR za její přístup. Vždy vystupovala a chovala se k rodině korektně. Dle platné legislativy vyřídila vše kolem odškodnění pracovního úrazu, pomáhala nám i právně. Má velkou zásluhu na zajištění financování nákladné, ale účinné rehabilitace.
Lukáš aktivně funguje v rámci 7. mechanizované brigády, 72. mechanizovaného praporu a 71. mechanizovaného praporu. Účastní se mnoha akcí pořádaných armádou nejen v ČR, ale i v zahraničí.
Vážíme si toho, že Lukáš (včetně rodiny) požívá ze strany AČR velkého respektu a uznání za to co dokázal a jakým bojovníkem je.
Za Lukášovo návratem do života nestojí jeden konkrétní člověk. Byli a jsou to desítky špičkových profesionálů, kteří dělali a dělají výborně svou práci a leckdy se i osobně v příběhu angažovali a angažují. Nesmírně si vážíme práce všech lékařů, fyzioterapeutů, zdravotního personálu a rehabilitačních pracovníků. Lukáše jste vrátili do života, řešili nekončící zdravotní komplikace a rodině pomohli vytvořit podmínky, aby se o něho mohla starat.
Děkujeme profesionálům z Nemocnice Kábul, ÚVN Praha, Vojenské nemocnice Olomouc, FN Motol Praha, FNO Ostrava–Poruba a nemocnice Frýdek–Místek.
Pro Lukášův návrat do soběstačného života byla naprosto zásadní cílená neurorehabilitace, kterou absolvoval v Sanatoriích Klimkovice. Děkujeme také Klinice rehabilitačního lékařství v Praze Albertově, kde Lukáš v roce 2015 rehabilitoval dva měsíce.
Lukáš říká: “Hendikep je sítem na blbce a kamarády. Jedny dveře se zavřou, několik dalších se jich otevře”. Nesmírně si vážíme všech přátel, kteří se rodině snažili v nejtěžších chvílích pomoct. Stejně jako těch, kteří se začali objevovat časem a byli ochotní Lukášovi a rodině ulehčit, dodat energii a povzbudit.
Lukáše neopustili a nikdy na něj nezapoměli kamarádi a kolegové z jeho domovského 72. mechanizovaného praporu. Jste pro nás symbolem skutečného přátelství.
Vážíme si všech, kteří nám vyjadřují podporu a drží palce. Jste motivací pokračovat, i když to není vždy jednoduché.
Krátce po Lukášovo zranění jsme hledali pomoc u nadačního fondu REGI Base. Nadace vznikla původně na podporu a pomoc Jirkovi “REGI” Schamsovi, který stejně jako Lukáš utrpěl v Afghánistánu velmi těžké poranění mozku. Věřili jsme, že nadace zastřešená Jirkou Schamsem bude solidní a pomůže nám.
Naše zkušenost byla ale natolik negativní, že jsme s nefungující spolupráci brzy přerušili a nadaci REGI Base požádali, aby se o Lukáše přestala zajímat a prezentovat jeho příběh.
